Historie Usedlosti Ladronka, Praha 6 top

Historie

Příběh Usedlosti Ladronka začíná za doby Karla IV. díky jeho velké zálibě v pěstování vinné révy. Na motolských a břevnovských svazích rostly podle jeho přání rozsáhlé vinice, jak si přál a které v roce 1688 koupil italský Hrabě Filip Ferdinand de la Crone, zjednodušeně Lacrone. Lidově se mu říkalo „hrabě z Ladronu“ a podle historiků by právě po něm měla být usedlost pojmenována. Hrabě dal na svém panství postavit zájezdní hostinec, jehož rozkvět zajišťovala výhodná poloha při říšské silnici a poutní cestě z hradčanské Lorety do kláštera v Hájku u Unhoště. Šlo o barokní dům s jednoduchou fasádou a vysokou valbovou střechou, v této podobě se zachovala Ladronka dodnes.

Po válečných událostech a bojích o rakouské dědictví byla Ladronka zničena. Díky rozsáhlým opravám dál sloužila jako zájezdní hostinec, ale její prosperita upadala, protože v devatenáctém století byla postavena nová silnice, která již nevedla přímo okolo usedlosti. V roce 1922 přešla Ladronka do majetku města Prahy a dřívější hospodářské budovy byly upraveny pro bydlení. Několik rodin zde bydlelo až do padesátých let minulého století. Později zde byly sklady Státního statku, ale usedlost už jenom chátrala.

Ačkoli byla prohlášena v roce 1964 kulturní památkou, areál dál chátral a v roce 1993 ho obsadili squateři – aktivisté Anarchistické federace z okruhu časopisu Autonomie – s cílem vybudovat zde Autonomní kulturně sociální centrum. Poté zde fungovalo Centrum nekomerční kultury zaměřené na prezentaci projektů alternativní a okrajové subkulturní scény a to až do 9. listopadu 2000 (ve své době bylo proslavené i mezi nezávislou subkulturou v Evropě). V roce 2000 byli squatteři vystěhováni a Ladronka zůstala znovu prázdná a ve špatném stavu. Obrat nastal až v roce 2002, kdy Městská část Praha 6 ve spolupráci s Hlavním městem Praha započala rekonstrukci celé usedlosti i přilehlého parku. Rekonstrukce byla dokončena v roce 2005.